Banka při poskytnutí hypotéky podstupuje riziko, že klient nesplatí vypůjčenou částku určenou na pořízení vlastního bydlení. Aby si zajistila svoji pohledávku, obvykle v řádu několika milionů korun, podmiňuje poskytnutí hypotéky sjednáním zástavního práva k nemovitosti. Zástava nemovitosti tedy funguje jako určitá pojistka. Pokud klient své závazky dlouhodobě nesplácí, může banka v krajním případě přistoupit k prodeji zastavené nemovitosti. Částku získanou z prodeje nemovitosti pak banka využije ke splacení dlužné částky.
Jakou nemovitost je možné zastavit?
U většiny hypoték je zástavním právem zatížena přímo kupovaná nemovitost. Nejčastěji se jedná o byt, dům či stavební pozemek. Za hypotéku se lze bance zaručit i chatou či chalupou. Podmínkou ale je, aby taková nemovitost měla evidenční nebo popisné číslo a byla celoročně obyvatelná.
Jako zástava může posloužit také jiná než kupovaná nemovitost, která je ve vlastnictví žadatele o hypotéku. V praxi je využívána další nemovitost například k dozajištění hypotéky, obvykle v situaci, kdy je hodnota kupované nemovitosti pro banku příliš nízká. Se zástavou vlastní nemovitosti je potřeba počítat také u Americké hypotéky.
Do zástavy přijme banka i nemovitost, kterou vlastní jiná třetí osoba. Může se jednat například o nemovitost ve vlastnictví rodičů, příbuzných či známých. Nutná je ale dohoda mezi žadatelem o hypotéku a majitelem nemovitosti.
Zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí
Zástavní právo banky je vždy zapsáno na katastru nemovitostí. Zástava neomezuje vlastnická práva majitele nemovitosti. Byt, dům, pozemek či jinou nemovitost tedy může majitel běžně využívat. Po splacení celé hypotéky vystaví banka potvrzení o zániku zástavního práva a příslušný katastrální úřad provede výmaz zástavního práva.
